Dvanáct měsíců, čtyři roční období, padesát dva týdnů, tři sta šedesát pět dní.

Pět oblíbených knih (1)

8. listopadu 2015 v 18:03 | Narcis |  Co si přečíst
Skoro to bude vypadat jako povinná četba (je?), při níž si hodně lidí představí nudu a nepřekonatelně mnoho stran ničeho (nebo něčeho o ničem ze strašně starý doby, že jo). Ne, fakt to nejsou nudné knihy a každá z nich má svůj příběh, jak se u mě ocitla. Nevybírám si knihy nejnovější, nejmodernější, romantické, a ani takové ty mainstream knihy mi prostě nic neříkají. Nejraději mám zapadlé antikvariáty, ve kterých vždy objevím nějakou specifickou knihu se specifickou vůní. Nebo knihy, které se ke mně dostanou vlastně nečekaně, nedopatřením, osudem a tak. Ale samozřejmě i já si občas přečtu knihu, o níž se zajímavě mluví.

Irwing Stone - Žízeň po životě

Aneb vyprávění o umělci, kterému se dostalo zaslouženého uznání až nějakých jedenáct let po jeho smrti. Zemřel mladý, ani ne ve čtyřiceti letech, a vlastně naprosto osamělý. Kniha popisuje jeho začátky, vytrvalost, snahu. Za života nakreslil nějakých dva tisíce obrazů, což je naprosto neskutečné, protože kreslit/malovat (dobře, ve skutečnosti je to 900 kreseb a 1100 maleb) začal někdy před třicítkou. Předtím se živil prodáváním obrazů. Jasně, Vincent van Gogh. ! Celý jeho život jako by byl naprostým odrazem zoufalství a touhy po úspěchu. Nekonečno a prázdno. Celá kniha mi přišla vnitřkem mě samé, třebaže o slávu v umění nestojím. Popis jeho osobnosti, jeho života, je to něco naprosto neskutečného. Není tu nudný životopis nebo biografie či tak něco. Je to příběh. Život. Nebudu to okecávat.
Tahle kniha se ke mně dostala na můj svátek od starší známé (sedmdesátileté) paní. Téměř příbuzné. Nejdříve jsem si říkala, že jí prostě zandám mezi ostatní nepřečtené knihy, ale něco mě donutilo začít jí číst po dvou týdnech, co mi ležela doma (což je u mě neobvyklé, protože většinou mám vždy co číst a "nové" knihy číst začnu po mnohem delší době). A rozhodně nelituju. Přelouskala jsem ji během velmi krátké doby a na konci mi Gogha bylo tak líto! Škoda, že svou slávu a úspěch už nemohl oslavit.
Kniha obsahuje také několik jeho děl. Určite znáte známé Slunečnice (které však ani neobsahuje, hm) nebo Jedlíky brambor)


Viktor Dyk - Dramata

Další kniha, která se ke mně dostala náhodou. To jsem jednou takhle šla do muzea na výstavu, která vlastně možná bylo trochu pro děti, a uvnitř byl stůl, na něm krabice a v ní knihy! Srdce mi zaplesalo a hned jsem je začala přebírat. Odnesla jsem si dvě. Dramata od Dyka mě zaujala, protože jsem si od něj chtěla přečíst víc než jen Krysaře a za jednu korunu! No nechte to tam!
Jo, Krysaře ráda nemám. Nezaujalo mě to. Takže jsem se rozhodla dát mu šanci v jiné tvorbě. A předvedl se báječně, protože tyto tři dramata jsem si naprosto zamilovala. Pokud máte rádi dialogy a rozhovory bez jakéhokoliv jiného textu, taky si je zamilujete. Zmoudření Dona Quijota, trochu smutné, vlastně docela depresivní. Zmařené ideály, iluze, život bez cíle. A tragický konec, který jsem četla několikrát.
Veliký mág, drama z trochu jiného soudku než předešlé. Nekončí vůbec tragicky, naopak. Když jsem ho četla, představovala jsem si, co bych si přála, co bych chtěla a jak by to dopadlo. Takový velký sen.
A třetí Ondřej a drak. Úsměvné, vtipné. Třebaže jsem Ondřeje mnoho času litovala, opět to dopadlo nad mé očekávání skvěle. Nikdy jsem si nemyslela, že se mi dramata budou tolik líbit, ale proboha, máte-li nějaké jeho drama k dispozici, přečtěte si ho, alespoň jedno!
Na obrázku je pouze jedno drama, doma mám knihu v béžové bez jakéholiv obrázku, která obsahuje všechny tři. Bohužel nevím, jestli se ještě prodává.

Ivan Olbracht - Žalář nejtemnější

Nejenom, že tato kniha má naprosto skvostný vzhled, ale je také perfektní dějem. Je to ta druhá kniha za korunu, jak jsem se zmínila nahoře a zaujala mě názvem a tím, jak byla malinká a perfektně modrá.
Má to být román o člověku neschopném lásky.
O komisaři Machovi a jeho ženě Jarmile. Mach nešťastnou náhodou přmo na ulici oslepne, a pak už to jde z kopce.
Začne na Jarmilu příšerně žárlit, až nemocně, protože nemůže vidět, jestli je v místnosti sama nebo s někým.
Konec si čtenář vlastně může domyslet, třebaže dopadne tragicky. Celá kniha je vlastně o utrpení milovat.
Je to tolik k zamyšlení, že po přečtení jsem si knihu chtěla přečíst stokrát ještě jednou od začátku.
Fotka není má, ale je z internetu. Asi jediná, na které je obal, ve které mám knihu doma. Dnes už se prodává v přebalu naprosto odlišném.


George Orwell - Farma zvířat

Tak tuhle knihu prostě miluju! Má výstižnou pointu, perfektní závěr a pravdivou myšlenku, že když se někdo dostane k moci, je i dobrá myšlenka zničena. Mocní dělají vše jen ve svůj prospěch a na druhé nemyslí. A o tom je celá kniha, třebaže to tak čtenář nemusí zpočátku vnímat. Jasně, co člověk asi postřehne je kritika SS a komunismu.
Příběh je o farmě, která vypadá idylicky, ale zvířata se nemají dobře a už nechtějí lidem sloužit. Vzbouří se, je revoluce, která je úspěšná, založí sedm pravidel (přikázání), která se mají dodržovat, ale jsou často porušována.
Smutný moment knihy přichází ve chvíli, kdy je přepracovaný kůň odvezen na jatka. Kniha je plná hádek, stížností, nespokojenosti, nadřazenosti a podřazenosti. Nejmocnější prasata si podmaňují zbytek farmy a začínají znovu spolupracovat s lidmi. Závěr je tragický, ale spoilerovat nebudu.Ve své době kniha doceněná nebyla. Pokud máte možnost vybrat si tuto knihu k maturitě, což většina škol má, určitě neváhejte ani chvíli. Čte se perfektně a myšlenku si budete pamatovat asi navždy.
btw: koukněte se rozhodně i na animovaný film Farma zvířat!!

Giovanni Boccacio - Dekameron

Další z povinné četby, kterou si můžete vybrat, ale snad neznám člověka, který by ji kdy vůbec byl četl. Jde o sto příběhů vyprávěných za doby moru mezi deseti lidmi, kteří před ním prchají. Jde o období z Florencie v letech 1348 - 1353.
Celý děj knihy trvá deset dní, každý den vypráví každý člověk jeden příběh. Každý příběh má pointu, je k zamyšlení. Každý den je specifický zadaným tématem.
Některá jsou vtipná, pravdivá či tragická. Na rozbor je Dekameron opravdu těžký, k maturitě bych si ho asi také nevybrala :-)
Ale moc ráda se k němu vracím, třebaže má skoro 800 stran.
Obsahuje mnoho mnoho jmen a výrazů, které jsou vysvětleny na konci knihy, často jsem obracela stránky na konec, abych se podívala, kdo kým byl.
Rozhodně to není četba na jedno odpoledne a ani na jeden týden. Chce to dávku času a porozumění, ale právě proto já osobně Dekameron zbožňuji.
 


Komentáře

1 Robka Robka | Web | 8. listopadu 2015 v 19:09 | Reagovat

Na prvním místě má nejoblíbenější kniha! Žízeň po životě, můj miláček Vincent. Kdysi jsem si ji dávala na blog : http://plant.blog.cz/1010/irving-stone-zizen-po-zivote
Jinak musím konstatovat, že ze zbylých knih znám jen Farmu zvířat, ostatní jsem nečetla.

2 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 10. listopadu 2015 v 7:48 | Reagovat

Z Irving Stonovej knihy mi navždy (čital som ju približne pred 55 rokmi, čiže sa dá povedať "doživotne"!) zostala trčať táto veta, ktorú podľa autora mal Vincent povedať: "Sex je nejlepší mazámí."

Myslím, že veľmi sa V. van Gogh (alias Irving?)nemýlil´.Pekná kniha!

3 Ariel Ariel | Web | 5. září 2016 v 19:07 | Reagovat

Naprosto miluju Žízeň po životě! ♥ Dostala jsem tu knížku od babičky a od té doby mám Vincenta ještě radši než kdy dřív!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama