Dvanáct měsíců, čtyři roční období, padesát dva týdnů, tři sta šedesát pět dní.

Červená Karkula, zlodějský cikán a zrzavá slečna

12. prosince 2015 v 17:21 | Narcis |  Lidské tváře a charaktery
Dnešní článek bude o dalších lidech, které jsem potkala a zapamatovala si je. Jsou to lidé, kteří mi nějakým způsobem zpestřili den, třebaže jsem je už poté nikdy více neviděla. Možná by bylo mnohem zajímavější takové lidi fotit, ale já to udělám po svém. Kromě toho nemám žádný foťák, takže by to vlastně bylo neuskutečnitelné. A vyjádření slovy je někdy naprosto odlišné a zkreslené a to mě na tom baví.

Člověk první, kterého mám v paměti, je starší paní. V jejím chování vlastně nebylo nic zvláštního a žádný dialog nebo rozhovor se také nekonal. Zaujalo mě, jak vypadala. Tedy když pominu to, že mě ve vlaku ani neopětovala pozdrav, ale k tomu se dostanu. Mohlo jí být tak sedm a jedna nula. Měla na sobě červený kostým. Sako, kalhoty, načervenalé lesklé boty, červenou hučku, červenou kabelku. A k tomu korále. Velké masivní korále, jejichž zapínání měla vepředu. A to narušovalo celý ten perfektní dojem. Byla to zvláštní osoba. Dívala se na mě a skrze mě, jako by byla víc, ale přesto jsem v jejím pohledu cítila nevozitu. Třeba na sebe jen chtěla upoutat a takto se oblékla poprvé. Necítila se dobře. Jela ke známým. Kdo ví. Mohla jsem si půl hodiny vymýšlet všelijaké scénáře, ale pravdu jsem se nedozvěděla. K tomu pozdravu. Jeli jsme ve společném kupé. Když jsem nastoupila, nejdříve jsem se optala a pozdravila. Ona se na mě opovrživě podívala a odvrátila hlavu bez sebemenšího náznaku pozdravu. A jelikož takové lidi ráda zkoumám (provokuju), sedla jsem si přímo naproti ní, třebaže kupé bylo téměř prázdné. Až na jednu blondýnu. Pozorovala mě v odlesku a já ji. Zvláštní atmosféra ve vzduchu. Prohlížela jsem si její obličej (zlozvyk) a vymýšlela, proč je která vráska na daném místě a tak...



Taky mě zaujala snad stoletá shrbená malinkatá paní, která mluvila sama se sebou, ale jelikož jsem seděla o uličku vedle ní ve společnosti dalších lidí, moc jsem jí nepozorovala a nezkoumala. Bylo mi jí vlastně dost líto. Smutná situace.

Holka z nádraží. Osoba, která se mi docela líbila. Zrzavá s velkýma zvědavýma očima. Doteď nevím, jestli to byla malá holka nebo dospělá paní. Ale znáte ten pocit, když se vám nějaká osoba líbí a neznáte důvod? Potkali jsme se v sedm ráno, několikrát jsem okolo ní prošla a několikrát se naše oči střetly. To když jsem ucítila její pohled. Dívala se na mě zvláštně pohledem, který jako by říkal "já tě znám". To bylo děsivé. Zapamatovatelné. Nebyl to pouze přízrak? Nevím.

O klukovi, který mě pronásleduje (nebo se mi to celé ty dva měsíce jen zdá?) povídat nechci a nebudu. Asi je milej, ale pro mě je až moc vtíravej, hlasitej, zhulenej, kluk, ubohej. Víc ho popisovat nebudu, třeba se pletu.

Další, koho si pamatuju, tak to je kluk z dneška. Nebudu rasista, ale zase tu jsou ty známé předsudky, že jo. Zkusme to bez nich. Byl to prostě kluk, třebaže to byl cikán. (Rom, pardon)
Šla jsem si koupit k vietnamcům obyčejnou bílou čelenku, šla jsem do fronty, která byla dost dlouhá a musela jsem čekat ještě chvilku o kus dál, než se udělalo místo pro dalšího čekajícího. No a on stál v té frontě a já na něj měla dokonalý výhled. Držel v ruce pití, které si dle mého chtěl koupit. Najednou ho otevřel a začal z něj pít. Říkala jsem si - jo, tak to má žízeň, se napije, zaplatí, odejde, dobrý. Jo, bylo to stoprocentně pití z toho obchodu, ve kterém jsme všichni byli a stáli ve frontě. Najednou se od fronty oddálil. Dovnitř právě vcházelo několik lidí a on se ztratil venku. Prostě to pití ukradl. Úplně mě to dostalo, ale asi jsem to prostě tak nějak čekala. Pořád jsem se na něj dívala a on byl ze mě nervozní. Čekala jsem jeho úmysly, stála jsem mu v cestě a pozorovala ho, ale dostalo mě to, jak rychle proklouzl ven. Prodávající si toho všiml, protože samozřejmě měl všude i venku kamery, které mohli vidět i zákazníci. Chvilku taky oněměl a díval se na kamery, přestal markovat. Takže jsem nebyla jediná, kdo ho podezříval. Jen mě mrzí, že jsem nic neudělala, ale na druhou stranu, nebyla jsem si jistá...ničím. A ještě by mě někde venku zmlátil jeho gang. Takže to byla další zlodějská osoba, kterou mám čerstvě v paměti.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama