Dvanáct měsíců, čtyři roční období, padesát dva týdnů, tři sta šedesát pět dní.

O tom, jak nesnáším muže

11. ledna 2016 v 17:41 | Narcis |  V zakrnělém koutku duše
Chtěla jsem napsat chlapy, ale nakonec jsem se rozhodla pro hezčí název. Mám doma typický příklad chlapa, kterého bych nikdy nechtěla. Manžela mé mámy. Mého otce. Agresivní a nechutný manipulátor. Agresivní ve chvílích, kdy se děje něco, s čím on nesouhlasí. Vše se musí dít s ním a s jeho souhlasem a jakmile je to jinak, je to špatně. Každý člověk je podle něho falešný a člověk má věřit jen sám sobě. Každý člověk je sráč a je třeba na něj být permanentně naštvaný a hulvátsky drzý. Prevence, pojistka. Já jsem pán tvorstva a tak to je. Kdo to neakceptuje, ať mi to přijde říct do očí. Víme, jak to pokračuje. Třebaže se táta nepere, nechodí do hospody a chodí do práce, udělal spoustu chyb, choval se v mnohých situacích jako idiot (bez pardonu) a rozhodně ho nebudu milovat jen pro to, že je to můj otec a tak by to mělo být. Zplodit potomka umí každý plodný chlap, ani o tom nemusí vědět. To není nic, za co bych se mu musela klanět až k zemi. Neříkám, že si svého otce nevážím a že ho nemám ráda, jen to dělám jiným způsobem. Jak se on chová ke mně, tak se zákonitě já nechovám k němu. Většinou mu na jeho debilní kecy nemám co říct, tak mlčím. Mlčení znamená souhlas? Ne. Jen prostě vím, že nemá cenu se s ním hádat. Bylo by to ještě horší. Je špatné, že mám doma zrovna tento "vzor" otce, každopádně živí celou rodinu a tak, takže nejhůř na tom také nejsme. Ale co si budem, peníze nejsou všechno, lásky nám moc nedává a vánoční dárky nám nikdy nekoupil. Umí jen kritizovat, co je špatně a nadávat, že z nás nic nebude, že jsme naivní pitomci a kdy z toho vyrosteme.
Nechutný z toho důvodu, který jsem si ověřila téměř u všech chlapů. Typicky chlapské projevy jsou prostě nechutné, je mi z nich dost špatně a nemám absolutně žádný důvod s žádným takovým mužem žít, byť je třeba úžasný, krásný, vydělává miliony, je hodný a miluje mě. Ne, nikdy.
Zakonzervováno ve mně. Nemám nejmenší chuť to měnit. Je mi dobře. Chlap je pro mě prostě jedno obrovský nechutný stvoření, s kterým nechci nic mít a tak to je. Třeba to je kvůli tomu, co každý den vidím doma a na ulicích, v rodinách. Můj názor může být pokrytecký, určitě takový není každý chlap. To jsem vůbec nechtěla říct. Jenže už dlouhé roky mě individuální situace přesvědčují, že muž dle mých požadavků prostě neexistuje. Zavírám oči. Hm, chtěla jsem psát o něčem úplně jiném.
Že je to tvor nezbytný pro rozmnožení se? Nemám chuť se s někým takovým množit a předávat jeho geny dál. Mnohé je určitě zapříčiněno výchovou, prostředím, zázemím apod., ale neumím si představit s takovým chlapem žít. Neunesla bych to. Narušoval by mi můj systém. Že je ve mně něco špatně? Kolik z nás nechce děti? Není na tom nic špatného a nic se na tom překonávat a odbourávat nemusí, tak to prostě je a tak to máme.
Kdybych to měla rozvést úplně, narodila jsem se s tím. Už v dětství jsem věděla, že žádný muž mě nedokáže upoutat a přitáhnout. Stalo se tak jen dvakrát a stálo to za nic. Třeba jsem prostě ještě nepotkala toho pravého. Zatím po tom však ani netoužím. A že mám špatné zkušenosti z dětství a špatný model otce? Kvůli tomu to je? Možná. Každopádně je to jeden velký důvod, proč ne.
Nesnáším jejich egoismus, nadrženost, jejich pohledy, dotyky, zvyky, chlupy, vousy. Je to absolutně proti všemu. Třeba mám v sobě nějaký obrovský blok, je to možný. Mám vztek pokaždé, když otec jeden ze svých zvyků provede, navalí se mi a chce se mi doslova zvracet. Je to humus. Samozřejmě ne každý muž je necivilizovaný a bez vlastní cti, ale zatím jsem takového nepotkala. Chcete říct, že žena je na tom podobně? Zatím jsem jich potkala o mnoho méně, které mi byly odporné. Sama ženou jsem, proto na to nahlížím jinak. Pokrytec, ach jo. Ale vyjádřit jsem se musela. (je mi jasný, že kdybych otce úplně jiného typu, budu mít zcela odlišný názor, ale je to tak, jak to je). Promiň tati.
 


Komentáře

1 Hrobárová Dcéra Hrobárová Dcéra | Web | 11. ledna 2016 v 18:03 | Reagovat

Občas mám pocit, že tie traumy z detstva sú preceňované... Za všetko môže neideálne detstvo. Ako univerzálna odpoveď všetkých psychológov. Akoby za všetky neštandardné ľudské vlastnosti, ktoré nezapadajú do vymysleného priemeru mohlo niečo, čo sa stalo v detstve.
A čo ak sme len prirodzene iní?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama