Dvanáct měsíců, čtyři roční období, padesát dva týdnů, tři sta šedesát pět dní.

Rozbila jsem záchod aneb Narcis a další párty

7. září 2016 v 15:23 | Narcis |  V zakrnělém koutku duše
Protože jsem dneska téměř nepřerušovaně poslouchala celý ráno písničky, mám teď potřebu se nějakým způsobem jakože vrátit zpátky. Ve vlaku jsem si vzpomněla na další svůj úžasný alkoholový zážitek a děsně se o něj chci podělit, však to znáte.
V podstatě jde o psychologický jev. Moc jsem si dneska nepopovídala a mám chuť si povídat, ale ne s lidma, jako opravdicky, ale spíš jen tak sama se sebou. A zároveň tomu nechci dávat nijakou hloubku a citový výjevy a tohleto všecko. No zkrátka, chápeme se. Trochu. Ne?

Od roku osmdesát průběžně spotřeba alkoholu klesala a nyní vzrůstá. Pivo se konzujumuje, protože ho nikdo nepokládá za škodlivé a vlastně to ani moc procent nemá. A tak. Každopádně vzrostlo to.

V mém mládí se pilo dost. Hned po mém prvním úžasném alkoholovém zážitku, který jsem tady už popisovala, se odehrál další. Jo! Bylo mi stále a neustále patnáct a měla jsem pocit, že můžu všechno. Takže jsem se jednou o víkendu sbalila a odjela (v autě, který mi nepatřilo a který jsem neřídila) na párty, která se konala v úplně jiné části republiky.

Jenže chlast mi furt nechutnal, tak co teď. Budeme tancovat! Pecka nápad. Padla tma. Seznámila jsem se s jedním klukem, třeba Evža. No a s Evženem jsem seděla na nějaký kládě poblíž místa, kde hrála super kapela a on povídal a držel mě okolo pasu a mně se to nelíbilo, ale nechala jsem se. Pak jsem se od něj vzdálila, protože jsem potkala bývalého spolužáka. Třeba Honza. Řval na mě zdálky a zval mě na panáky. Tak zadarmo, proč ne. Nalila jsem jich do sebe asi pět a měla jsem dost. Nečekaně.



S Honzou jsme šli tancovat. Připojilo se k nám asi dalších deset kluků a bylo to úžasný! Cítila jsem se jak největší frajerka pod sluncem, všichni si všímali jen mě a kapela hrála pro mě. Tohle je důležitý, protože to byl začátek změny mého myšlení. Byla jsem důležitá a svět se točil kvůli mě a já byla nepřemožitelná a neskutečně sexy. hah. Jenže všechno má svůj konec, že jo.
Řekla jsem - potřebuju na záchod. Tak jsem šla. Svět byl na sračky, snažila jsem se sednout si do kabinky, ale ty pitomý dveře se nechtěly zavřít! Škubla jsem jima, podsmekla se mi noha a zřítila jsem se na prkýnko, který udělalo křup a sjelo dolů. A já tam ležela na zemi, dodnes nechci vědět v čem nebo na čem, zamčená a šíleně se smála. Jo, fakt boží. Omlouvám se, za to prkýnko, kdyby náhodou.
Trvalo asi deset minut, než jsem se zvedla a pokusila se odemknout, to už kamarádky začaly být hysterické, protože samozřejmě na wc šly se mnou, když viděly jak vypadám. Obě byly naprosto střízlivé.

Odsuňme Honzu na jinou kolej, k tomu se už vracet nebudu, protože ten se taky ožral jako dobytek.
Po týhle super zábavě mě holky posadily na lavičku před stage a mysleli si, že tam taky vydržím. Joo, vedle mě seděl nějaký pár se sklenicemi piv a já s nima začala komunikovat. A jim se to líbilo. Komu taky ne, bavili se nad holkou, která ještě ani chlastat neměla, a přitom chlastala jejich vlastní pivo, a povídala jim o tom, jak má doma morče ty vole.
Mezi zuby mi drkotal písek, nevím, co s tím pivem dělali.
A holky zmizely.

Bez rozloučení jsem se zvedla a vydala se je hledat. Našla jsem jen jednu, načež mi mozek začal našeptávat, že té druhé se něco nutně muselo stát. A začala jsem panikařit. Vyběhla jsem se ze stadionu a šla ji hledat do neznámýho města sama, až jsem ji fakt našla. S nějakým klukem na rohu krámu. Prej jsem jí tehdy vysvobodila z jeho spárů, tak asi něco dobrýho na tom taky bylo. Každopádně mě sledovalo asi tisíc párů očí, protože si myslely, že jsem sjetá a chtěly se pobavit. Tak jsem je pobavila. A to v telefonní budce, kdy jsem zavolala mámě a mlela naprosté píčoviny. Promiň mami.

To stále není vše. Pak si mě našel Evžen a děsně se chtěl líbat a mazlit a tohleto. Poslala jsem ho do prdele, ale ne do mé, protože se mi děsně chtělo zvracet a on mi další tři měsíce psal naléhavé sms, jak moc mě chce, jestli nepůjdeme do kina a kdy mu pošlu své fotky.

Hm. Začalo pršet. Kamarádky na mě byly nasrané, protože jsem je prý jen ztrapňovala a mně bylo tak zle, že se rozhodly, že jedeme domů. Byla jsem vyhnána násilím na déšť, prý ať se vzpamatuju, tak jsem chodila sem tam, až jsem měla celý obličej rozmazaný a rozteklý, byla přivolána máma jedné z kamarádek, která pro nás přijela autem, a když jsem nastupovala, podala mi červený kyblík s tím, že až budu zvracet, ať zvracím tam. Fakt boží. Díky!

Co víc napsat? Ani nevim.
Polovinu z toho si nepamatuju, jen jsem byla informovaná kamarádkama o další týden později, kdy svolili k tomu se sejít, abych se jim omluvila. Takže asi tak.
 


Komentáře

1 Ariel Ariel | Web | 7. září 2016 v 16:14 | Reagovat

Hezká příhoda :D :D Tak každý nějak začínal!

2 Susane S. Susane S. | Web | 7. září 2016 v 18:57 | Reagovat

Samozřejmě, rozumíme. :D
Můj přítel se jmenuje Evžen, jakože doopravdy. :D
Já bych taky chtěla nějaký alkoholový zážitky, jenže u mě spotřeba alkoholu klesla na nulu, kde nejspíš zůstane :D

3 Hann. Hann. | Web | 29. září 2016 v 16:00 | Reagovat

Tohle mě fakt baví :D já se vždycky směju takovým akcím, kdy to dopadne špatně s hlavou, že se motá a tak, ale vlastně se nic hroznýho nestane :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama